středa 29. ledna 2020

Víra

Víra




Každý v něco věří. Většina lidí z okolních, zámořských i východních zemí věří. Věří v Boha, v mnoha Bohů, někdo věří v duchy a například já věřím na osud. Ale víra, jakožto náboženství nepatří v Česku k normám. V ostatních zemích, bych řekl, je většina lidí věřících. Ateistů je zde pomálu. Lidé na dálném východě uznávají islám, který má jen jednoho Boha (v překladu Alláh). V zámořských končinách lidé vyznávají většinou křesťanství, což je i nám nejbližší. Na jihu a východě Asie panuje buddhismus nebo hinduismus. Některé kmeny v Africe, Jižní Americe nebo Asii jsou pohanské. To znamená, že věří v různá božstva, nadpřirozené bytosti, přírodní síly a duchy, duše předků či démony. No a já, já věřím v osud. Osud je pro mě něco jako kouzlo Matky přírody. Například vždy, když se mi něco nepovede nebo naopak povede, řeknu si, že se to tak mělo stát a přijde další šance. Někteří moji známí věří ve Vesmír. Což je tomu osudu velmi podobné. Jednoduše od nich slýchám, že to tak hvězdy a planety chtěly nebo udělaly. A má to taky něco do sebe. Proč tady vůbec jsme, je to jen velká náhoda nebo je za tím něco víc. A v co věříte Vy? Co vy na to?

neděle 26. ledna 2020

Populace

Populace



Jednou jsem jel vlakem ze školy. Chvilku jsem hledal volné sedadlo, jelikož jsem si nekoupil místenku, jako vždy... Po chvilce hledání jsem si sedl na dvousedadlo přímo u posuvných dveří. Sundal jsem si bundu, pověsil ji na věšák, hodil batoh před sebe, mezi nohy, a čekal, než se vlak rozjede. Koukal jsem do telefonu, na Instragram, a už jsem jen cítil lehkou vibraci, strojvedoucí nastartoval vlak. A v tu vidím vyšší postavu periferním viděním, jak se přibližuje k “mému” dvousedadlu. Tak zvednu hlavu, stojí tam starší pán a říká: “Dobrý den, pane, mohu si přisednout?” A tak jsem přikývl a usmál se. Měl na zádech velký batoh, spíše krosnu, pomalu ji pokládal vedle mého batohu, já se nahnul, abych mu s ní pomohl, ale nestihl jsem to. Potom si sundal kabát, který mu sahal až ke kolenům. Dal si ho vedle mé bundy na věšák pod vrchní odkládací policí. A tak jsem si bundu přitáhl k sobě, aby si svůj kabát mohl pohodlně pověsit. Pak se usadil. Vlak už dávno vyjel ze stanice. Ještě chvilku jsem koukal na nové příspěvky mých kamarádů, než vjel vlak do tunelu, kde nebyl signál. Tak jsem vypl telefon a začal koukat do blba. A pán se opatrně zeptal, jestli jedu ze školy... Odvětil jsem že ano, že jezdím každý den ráno tam a odpoledne zase zpátky, tak mě chvilku obdivoval a pak se tázal: “A co studujete?” “Ekologii,” řekl jsem a pousmál jsem se. A on odpověděl: “Konečně nějaký obor, co je mi trošku bližší, vždy když s někým jedu a ptám se ho na studie, odpoví technologie nebo IT, ale v tom se já vůbec nevyznám.” Zase jsem se pousmál. A pak jsem ještě dodal, že můj obor se přesně nazývá Ekologie a ochrana životního prostředí. Jeho výraz vypadal udiveně, ale nejspíš to chápal moc dobře. Chvilku jsme si povídali o tématu ekologie a enviromentalistika. Ptal se mě co se učíme a já mu vše podrobně vykládal. Například to, že lidstvu zbývá posledních 30 let, než bude lidmi přeplněna planeta. Nebo že největší války se povedou nejspíš o vodu a tak dále. Nějak jsme se dostali až k tématu, že vlastně vláda cíleně nepřímo hubí populaci lidí. Například tím, že při očkování dostanete do těla toxické látky nebo, že letadla vypouštějí taktéž toxické látky do ovzduší. Až jsme došli k tomu, že vytáhl svůj tablet, zmáčkl postranní tlačítko, aby se tablet zapnul. A jakmile přejel prstem po displeji, vyskočilo na něj hned YouTube. A bylo to video (audio bylo trochu přemrštěné) o tom, že bůh stvořil Adama a Evu a oni začali porušovat pravidla. To samé se děje s planetou a lidmi nyní. Lidé porušují pravidla Země. Například dinosauři nejspíš taky udělali nějakou chybu, Země se naštvala a jak to s nimi dopadlo... To samé se nejspíš stane i s lidmi, pokud to necháme dojít tak daleko. O tom bylo ve zkratce to video. Poté schoval tablet a já zase začal vnímat věci okolo a všiml si lidí, jak se na mě a pána dívají s vysmívajícími se pohledy. A tak jsem se trochu divil. Ale dále jsem je nevnímal. Povídali jsme si s pánem dále o světě, já pochopil že je to profesor, který půjde brzy do důchodu a že je věřící. Cesta mi takhle utekla mnohem rychleji než obvykle. Takže už jsem se musel pobalit, oblékl jsem si bundu, rozloučil se s pánem a šel k výstupním dveřím. Pak jsem vystoupil z vlaku a začal nad tím přemýšlet. Že vlastně my se tu množíme neskutečně rychle, takže bychom občas měli myslet na přírodu a naši malou planetu, jelikož nás tu za pár let bude 12 miliard, což je maximální nosná kapacita Země. Poté začne docházet voda a nechci si ani představovat jak by to tu mohlo skončit. Co vy na to? 

středa 22. ledna 2020

K zamyšlení

K zamyšlení

(pokračování článku Smysl)


Vždyť člověk ve všem hledá i tu nejmenší chybu, kterou kdo má. Jdete po chodníku, vidíte, jak proti Vám jde skupinka lidí a u každého z nich si řeknete: "Pane bože, on má tak divné brýle", nebo "Proč nosí ten knírek, vždyť mu vůbec nesluší". Proč? To nikdo neví, ale ten člověk co šel proti Vám se na Vás taky vteřinku zaměřil a možná si řekl to samé, možná si řekl: "Ta vyžehlená košile mu sekne", možná si řekl: "Ty vlasy by si měl konečně umýt", i když si je umýváte každý den. Vidíte to, vidíte to "i když" nebo "ale"? Za vším stojí "ale" nebo "i když". To si ale řekne každý sám pro sebe... A potom se na Vás někdo hezky usměje a vy si řeknete, sakra, tak takhle by to mělo být! Ale proč ne? Vždyť ke štěstí stačí tak málo. On se na Vás usmál a zlepšilo Vám to náladu. On Vám popřál hezký zbytek dne a hned je Váš den o kus lepší. Zkuste se zamyslet, proč to taky nevyzkoušet? Stačí se jen na někoho hezky usmát, on se na Vás opětovně taky usměje a hned máte oba lepší den. A to je právě ono! Denně kolem Vás chodí stovky, tisíce možná miliony lidí a každý z nich, úplně každý jedinec, který kolem Vás prošel nebo ten, kdo seděl vedle Vás a plakal. Každý z nich má svůj "životní příběh". Každý si prošel světlými, ale i těmi horšími náročnějšími situacemi. Ale takhle na život nikdo nehledí a to je asi špatně. Teda podle mého názoru ano! Co vy, co si myslíte o životech ostatních, anonymních podivínů a lidí na které právě koukáte nebo co procházejí kolem Vás? Co vy na to?

úterý 21. ledna 2020

Smysl

Smysl



Takhle na začátek bych se rád chtěl zeptat, jestli jste někdy přemýšleli o smyslu? Smyslu všeho, smyslu všeho dobrého i špatného. Já ano! A docela často, vlastně by se tomu dalo říkat i rutina. Nějaká rutina, při které přemýšlíte. Přemýšlíte tak moc, že se vaše myšlenky překřikují uvnitř vaší hlavy. A pak najednou ticho, úplně "vypnete". Nevnímáte. Neposloucháte okolí. Prostě nic. Většinou takovouto rutinu provádíme, když jsme mezi desítkami, možná stovkami ostatních cizích lidí. Například metro. Naprosto nejlepší prostředí na přemýšlení. Koukáte kolem sebe, jací podivíni sedí, či stojí okolo Vás. Koukají a pozorují vaše ranní otlačené obličeje, jakoby oni nespali a nebyli unavení. A to mi trochu vadí. Lidi, sakra, koukněte se kolem sebe, vždyť nám hoří pralesy, roztávají ledovce, miliony tun plastů hnijí v mořích, tisíce, možná miliony lidí jsou právě teď o hladu a mají žízeň. A vy, vy se jen blbě koukáte na kolemjdoucího nebo spolucestujícího, že si zrovna dnes v tom ranním spěchu vzal špatné tričko, které mu vůbec, ale vůbec neladí s jeho hnědými kalhotami? No a co?! Každý si přece může nosit co se mu jen zachce, dělat co se mu zachce, ať už to porušuje jakékoliv zákony, či co. Ale když se tak ten jedinec cítí býti šťastný. Tak ať! 
Co vy na to?

Úvod

Úvod




Tak jo. Takhle na začátek bych se Vám chtěl představit a říct něco málo o svém životě. 




Něco o mně

Jmenuji se Matěj Hladík. A mám potřebu se o něco podělit s ostatními. Jsem studentem druhého ročníku střední školy. Studuji obor ekologie, jelikož jsem si dříve myslel, že to je přesně obor pro mě. Ale asi jsem se zmýlil. Na začátku školního roku 2018 jsem zjistil, že je mi mnohem bližší ekonomika, finance a podobné kravinky. A taky jsem více začal přemýšlet o životě. O tom se ale dozvíte níže.


O čem plánuji tento blog?

Jak už jsem napsal výše, začal jsem přemýšlet o životě, jeho smyslu a celkově myslet. A tak jsem si řekl, že by stálo za to si to poznamenávat. Začalo to tím, že jsem si začal psát do poznámek nápady, o čem bych mohl později napsat nějaký kratší článek, jen tak sám pro sebe. Potom už jsem nad tím přemýšlel, utkvělo mi to v hlavě. A tak jsem zkusil otevřít ve vlaku Word a napsat něco o prvním tématu, které jsem měl zaznamenané v poznámkách. Smysl. Ještě párkrát jsem si to slovo přečetl. A pak jsem začal psát, bezhlavě. Popsal jsem bezmála půl stránky. A pak jsem si to zpětně četl. A kupodivu to dávalo smysl. A tak vznikl můj první článek. V mém blogu se tedy chci věnovat spíše filozofickým tématům a otázkám.

Co vy na to?

Tento název jsem promýšlel několikrát. Už jsem ho i párkrát stihl zavrhnout. Asi první nápad na název byl "Filozofie trochu jinak". Ale bylo to moc profesionální, ale to já rozhodně nejsem. Chtěl jsem něco více originálního. A tak jsem tedy vymyslel něco jako "A jaký je Váš pohled?". A asi mi to přišlo moc dlouhé nebo mě napadlo něco lepšího, ale každopádně jsem to zavrhl. Později jsem o tom znovu přemýšlel a vymyslel "Co vy na to?". Doufám, že to bude vyhovovat a zároveň to bude vyzývat vás okomentovat příspěvky.