Be happy

Be happy

Chtěl bych vás všechny poprosit, až dočtete tento článek, chci abyste si každý z vás, pokud budete mít čas, napsali třeba jen 10 věcí, které vás opravdu činí šťastnými. Já jsem si například napsal asi 12 řádků, jen heslovitě. To bohatě stačí.

 Jako první bod byl “real friends” neboli reální přátelé. Každý den se bavím s lidmi, ve kterých sice vidím zájem se se mnou bavit, ale že by jim na mě zrovna záleželo, to ne-e. Ale myslím tím opravdové přátelé, se kterými se vidíte například po 2 letech a vidíte v nich přesto tu radost z toho, že vás zase vidí, máte si co říct a tak.

 Jako další bod byla rodina. Asi jedna z nejdůležitějších věcí co může být. Opravdu! Možná to vaším rodičům nedochází, že je milujete, ale představte si, že se jednoho dne probudíte a oni by tu prostě nebyli. Já bych to nevydržel. Nedokázal bych žít... 

 Ale to, co jsem vám chtěl říct je to, že si napíšete několik hesel nebo věcí, které vás činí šťastnými. Potom co si je napíšete, zkuste si je pomalu přečíst. U každého z nich se pozastavte a přemýšlejte, proč jste zrovna tohle slovo napsali nebo tuhle frázi, či co. Až si je všechny pomaličku přečtete, tak si je zkuste nějak spojit dohromady, tedy hledat v nich souvislost. Třeba při jaké činnosti jich zažíváte nejvíce. A pak se zase zkuste zamyslet, proč jste se celé ty roky nevěnovali právě těmto aktivitám nebo činnostem. Aktivitám, které vás dělají šťastnými ze všeho nejvíce.

 Až si na ten seznam 10 slovíček (nebo i více) vzpomenete za pár let. Řeknete si buď, že jste kdysi udělali moc dobře, že jste se zaobírali věcmi, které vás dělají šťastnými (omlouvám se za nadměrné používání “dělají šťastnými” :) a nebo si naopak řeknete, je na čase něco ve svém životě změnit. Je to jen na vás, jakou cestu si zvolíte.

 Díky za pozornost, já jdu spát. Dobrou.

Život

Život

Přemýšlel někdy někdo z vás nad tím, jak funguje život, jak to, že žijeme, jak to, že existujeme, že jsme se už dávno nerozplynuli ve hvězdný prach? Co když "žijeme" v jedné velké počítačové hře nebo spíš nějaké opravdu velké simulaci například toho, jak špatně by dopadla planeta, na které by žilo několik miliard lidí a jsme bráni jako nějaká nemoc? Nebo jsme jako v nějakém výběhu jako zvířata v zoo a jiné rasy a populace, nám neznámé, se na nás chodí dívat a smát se nám, ale my je přes "ochranné sklo" nevidíme, stejně jako chudáci zvířata? Nebo stále věříte tomu, že jsme se tu ocitli úplnou náhodou nebo dokonce několika náhodami, a že vesmír stále pokračuje, rozpíná se od Velkého třesku a ještě se bude rozpínat, dokud mu nedojde energie, a že na konci vesmíru něco je nebo naopak není vůbec nic? Ano, mě samozřejmě taky strašně moc zajímá co je na konci. Podívejte se například na psi. Psi mají většinou velké problémy s páteří, protože se jim jednoduše řečeno propadá. Vezměte si, že Matka příroda umí přizpůsobit ryby vodě, ptáky vzduchu, krtky hlíně a podzemí... Ale proč už nedokázala psi adaptovat gravitaci? To už nikdo neví. Nebo mi někdo prosím vysvětlete, jak dokázal člověk, jakožto dominantní druh této planety, z vlka vyšlechtit čivavu? Vždyť jsou to naprosto rozdílná zvířata. Vlkovi dáte syrové maso, on si na tom ještě pochutná, ale čivava nad tím zakroutí hlavou, třikrát vyskočí, že to prostě nebude jíst, takovou odpornost, a že si radši dá granule, které jste koupili za x tisíc. Je možné, že tuto rasu sem na Zem přivedl někdo jiný. Kdo má radši štěkající veverku, nežli pořádného hlídače. Nebo si možná vzpomínáte, jak si před několika lety nějaký vědec vystřelil z novináře a řekl mu, že jeho tým biologů zkoumající viry, použil mnohem silnější mikroskop, než je elektronový, aby mohl vidět detaily povrchu virů. Ale místo zajímavého povrchu virů uviděl řadu čísel, náhodně jdoucích za sebou (možná ne tak docela náhodně). Byli mnohem menší, než nějaké viry, možná i než atomy a na ještě menší úrovni, než kvarky. Ale co když si z nikoho ten vedoucí týmu srandu nedělal? Co když jsme opravdu součástí nějakého programu, který byl naprogramován někým tam "nahoře", akorát se to zvrtlo, chtěl mít mírumilovnou "bakterii", žijící v nějaké "zkumavce", ale přerostlo mu to tak moc přes hlavu, že se toho raději vzdal a už se do toho dále nemontoval. A teď tu zbylo tohle? Hromada lidí, kteří tu žijí nebo spíše existují, ničeho si neváží, neuvažují nad ničím a neužívají si života naplno? Nejste to právě Vy? Zamyslete se nad svou osobností, minulostí a budoucností. A hlavně nikdy nezapomeňte, vždy žijte přítomností. Co vy na to?

Smrt

Smrt

Smrt. Jeden z největších postrachů lidského života. Anebo taky ne? Za mě je smrt poslední část toho nádherně prožitého dlouhého života tady na Zemi. Poslední den, kterým se s krásným životem rozloučíme. Rozloučíme se taky se svými přáteli, blízkými, příbuznými, možná i s někým koho vůbec neznáme. Které už nikdy víckrát neuvidíme, neuslyšíme, neucítíme. Život tady na Zemi nám tím nadobro končí. Naše duše vyletí vysoko do oblak a rozplyne se jako mlha. A už o nás nikdo nikdy neuslyší. Jen lidé na Zemi, kteří vás znali na vás budou vzpomínat, ať už v dobrém nebo ve zlém. Ale co když je smrt naopak nový začátek? A jak si někteří antičtí filosofové mysleli, možná i nadále myslí, smrtí začíná ten pravý život. Ten, o kterém se nám ani nesnilo. Co když se nám najednou před očima otevře nový svět. Svět plný zlata, peněz, dobrého jídla a krásy. Je to ten život, to místo, přesně pro Vás určené. Poznáte zde nové lidi, kamarády. Možná zde žijí ti zesnulí, kteří žili na té Zemi plné zla a nehezkých a nedobrých věcí, ale to už teď řešit nemusíte. Ale taky musíme brát v potaz, že některá náboženství vyznávají reinkarnaci. To znamená, že se po "smrti", v jejich případě převtělení, změníme na nějakého živočicha. Například ten člověk, co se choval celý život jako člověk velmi hezky, byl laskavý a moc se nemračil, se převtělí v nějaké dominantní zvíře, třeba v tygra. Tygr je jako odměna. Kdežto člověk, který byl nepříjemný, nevážil si věcí okolo sebe, se reinkarnuje na  nějakou malou "bezvýznamnou" mouchu, kterou hned po první hodině svého života zaplácne nějaký naštvaný obchodník s masem. To vše závisí na vaší Karmě, právě z vašeho lidského života. A co třeba ty děti, které si pamatují, kdo je zabil v minulém životě? Jak? Někdo si například myslí, když člověk umře, narodí se znovu, hned ten samý den, akorát na úplně jiném místě, v úplně jiné rodině. Nebo se narodí třeba až za sto let. Nebo některé články v novinách uváděli, že naše mateřské znaménko je místo, kde jsme byli v minulém životě zavražděni. Ale proč by zase každý z nás byl zavražděn? Toť otázkou... Co vy na to?