Be happy

Be happy

Chtěl bych vás všechny poprosit, až dočtete tento článek, chci abyste si každý z vás, pokud budete mít čas, napsali třeba jen 10 věcí, které vás opravdu činí šťastnými. Já jsem si například napsal asi 12 řádků, jen heslovitě. To bohatě stačí.

 Jako první bod byl “real friends” neboli reální přátelé. Každý den se bavím s lidmi, ve kterých sice vidím zájem se se mnou bavit, ale že by jim na mě zrovna záleželo, to ne-e. Ale myslím tím opravdové přátelé, se kterými se vidíte například po 2 letech a vidíte v nich přesto tu radost z toho, že vás zase vidí, máte si co říct a tak.

 Jako další bod byla rodina. Asi jedna z nejdůležitějších věcí co může být. Opravdu! Možná to vaším rodičům nedochází, že je milujete, ale představte si, že se jednoho dne probudíte a oni by tu prostě nebyli. Já bych to nevydržel. Nedokázal bych žít... 

 Ale to, co jsem vám chtěl říct je to, že si napíšete několik hesel nebo věcí, které vás činí šťastnými. Potom co si je napíšete, zkuste si je pomalu přečíst. U každého z nich se pozastavte a přemýšlejte, proč jste zrovna tohle slovo napsali nebo tuhle frázi, či co. Až si je všechny pomaličku přečtete, tak si je zkuste nějak spojit dohromady, tedy hledat v nich souvislost. Třeba při jaké činnosti jich zažíváte nejvíce. A pak se zase zkuste zamyslet, proč jste se celé ty roky nevěnovali právě těmto aktivitám nebo činnostem. Aktivitám, které vás dělají šťastnými ze všeho nejvíce.

 Až si na ten seznam 10 slovíček (nebo i více) vzpomenete za pár let. Řeknete si buď, že jste kdysi udělali moc dobře, že jste se zaobírali věcmi, které vás dělají šťastnými (omlouvám se za nadměrné používání “dělají šťastnými” :) a nebo si naopak řeknete, je na čase něco ve svém životě změnit. Je to jen na vás, jakou cestu si zvolíte.

 Díky za pozornost, já jdu spát. Dobrou.

Život

Život

Přemýšlel někdy někdo z vás nad tím, jak funguje život, jak to, že žijeme, jak to, že existujeme, že jsme se už dávno nerozplynuli ve hvězdný prach? Co když "žijeme" v jedné velké počítačové hře nebo spíš nějaké opravdu velké simulaci například toho, jak špatně by dopadla planeta, na které by žilo několik miliard lidí a jsme bráni jako nějaká nemoc? Nebo jsme jako v nějakém výběhu jako zvířata v zoo a jiné rasy a populace, nám neznámé, se na nás chodí dívat a smát se nám, ale my je přes "ochranné sklo" nevidíme, stejně jako chudáci zvířata? Nebo stále věříte tomu, že jsme se tu ocitli úplnou náhodou nebo dokonce několika náhodami, a že vesmír stále pokračuje, rozpíná se od Velkého třesku a ještě se bude rozpínat, dokud mu nedojde energie, a že na konci vesmíru něco je nebo naopak není vůbec nic? Ano, mě samozřejmě taky strašně moc zajímá co je na konci. Podívejte se například na psi. Psi mají většinou velké problémy s páteří, protože se jim jednoduše řečeno propadá. Vezměte si, že Matka příroda umí přizpůsobit ryby vodě, ptáky vzduchu, krtky hlíně a podzemí... Ale proč už nedokázala psi adaptovat gravitaci? To už nikdo neví. Nebo mi někdo prosím vysvětlete, jak dokázal člověk, jakožto dominantní druh této planety, z vlka vyšlechtit čivavu? Vždyť jsou to naprosto rozdílná zvířata. Vlkovi dáte syrové maso, on si na tom ještě pochutná, ale čivava nad tím zakroutí hlavou, třikrát vyskočí, že to prostě nebude jíst, takovou odpornost, a že si radši dá granule, které jste koupili za x tisíc. Je možné, že tuto rasu sem na Zem přivedl někdo jiný. Kdo má radši štěkající veverku, nežli pořádného hlídače. Nebo si možná vzpomínáte, jak si před několika lety nějaký vědec vystřelil z novináře a řekl mu, že jeho tým biologů zkoumající viry, použil mnohem silnější mikroskop, než je elektronový, aby mohl vidět detaily povrchu virů. Ale místo zajímavého povrchu virů uviděl řadu čísel, náhodně jdoucích za sebou (možná ne tak docela náhodně). Byli mnohem menší, než nějaké viry, možná i než atomy a na ještě menší úrovni, než kvarky. Ale co když si z nikoho ten vedoucí týmu srandu nedělal? Co když jsme opravdu součástí nějakého programu, který byl naprogramován někým tam "nahoře", akorát se to zvrtlo, chtěl mít mírumilovnou "bakterii", žijící v nějaké "zkumavce", ale přerostlo mu to tak moc přes hlavu, že se toho raději vzdal a už se do toho dále nemontoval. A teď tu zbylo tohle? Hromada lidí, kteří tu žijí nebo spíše existují, ničeho si neváží, neuvažují nad ničím a neužívají si života naplno? Nejste to právě Vy? Zamyslete se nad svou osobností, minulostí a budoucností. A hlavně nikdy nezapomeňte, vždy žijte přítomností. Co vy na to?

Smrt

Smrt

Smrt. Jeden z největších postrachů lidského života. Anebo taky ne? Za mě je smrt poslední část toho nádherně prožitého dlouhého života tady na Zemi. Poslední den, kterým se s krásným životem rozloučíme. Rozloučíme se taky se svými přáteli, blízkými, příbuznými, možná i s někým koho vůbec neznáme. Které už nikdy víckrát neuvidíme, neuslyšíme, neucítíme. Život tady na Zemi nám tím nadobro končí. Naše duše vyletí vysoko do oblak a rozplyne se jako mlha. A už o nás nikdo nikdy neuslyší. Jen lidé na Zemi, kteří vás znali na vás budou vzpomínat, ať už v dobrém nebo ve zlém. Ale co když je smrt naopak nový začátek? A jak si někteří antičtí filosofové mysleli, možná i nadále myslí, smrtí začíná ten pravý život. Ten, o kterém se nám ani nesnilo. Co když se nám najednou před očima otevře nový svět. Svět plný zlata, peněz, dobrého jídla a krásy. Je to ten život, to místo, přesně pro Vás určené. Poznáte zde nové lidi, kamarády. Možná zde žijí ti zesnulí, kteří žili na té Zemi plné zla a nehezkých a nedobrých věcí, ale to už teď řešit nemusíte. Ale taky musíme brát v potaz, že některá náboženství vyznávají reinkarnaci. To znamená, že se po "smrti", v jejich případě převtělení, změníme na nějakého živočicha. Například ten člověk, co se choval celý život jako člověk velmi hezky, byl laskavý a moc se nemračil, se převtělí v nějaké dominantní zvíře, třeba v tygra. Tygr je jako odměna. Kdežto člověk, který byl nepříjemný, nevážil si věcí okolo sebe, se reinkarnuje na  nějakou malou "bezvýznamnou" mouchu, kterou hned po první hodině svého života zaplácne nějaký naštvaný obchodník s masem. To vše závisí na vaší Karmě, právě z vašeho lidského života. A co třeba ty děti, které si pamatují, kdo je zabil v minulém životě? Jak? Někdo si například myslí, když člověk umře, narodí se znovu, hned ten samý den, akorát na úplně jiném místě, v úplně jiné rodině. Nebo se narodí třeba až za sto let. Nebo některé články v novinách uváděli, že naše mateřské znaménko je místo, kde jsme byli v minulém životě zavražděni. Ale proč by zase každý z nás byl zavražděn? Toť otázkou... Co vy na to?

Víra

Víra

Každý v něco věří. Většina lidí z okolních, zámořských i východních zemí věří. Věří v Boha, v mnoha Bohů, někdo věří v duchy a například já věřím na osud. Ale víra, jakožto náboženství nepatří v Česku k normám. V ostatních zemích, bych řekl, je většina lidí věřících. Ateistů je zde pomálu. Lidé na dálném východě uznávají islám, který má jen jednoho Boha (v překladu Alláh). V zámořských končinách lidé vyznávají většinou křesťanství, což je i nám nejbližší. Na jihu a východě Asie panuje buddhismus nebo hinduismus. Některé kmeny v Africe, Jižní Americe nebo Asii jsou pohanské. To znamená, že věří v různá božstva, nadpřirozené bytosti, přírodní síly a duchy, duše předků či démony. No a já, já věřím v osud. Osud je pro mě něco jako kouzlo Matky přírody. Například vždy, když se mi něco nepovede nebo naopak povede, řeknu si, že se to tak mělo stát a přijde další šance. Někteří moji známí věří ve Vesmír. Což je tomu osudu velmi podobné. Jednoduše od nich slýchám, že to tak hvězdy a planety chtěly nebo udělaly. A má to taky něco do sebe. Proč tady vůbec jsme, je to jen velká náhoda nebo je za tím něco víc. A v co věříte Vy? Co vy na to?

Populace

Populace

Jednou jsem jel vlakem ze školy. Chvilku jsem hledal volné sedadlo, jelikož jsem si nekoupil místenku, jako vždy... Po chvilce hledání jsem si sedl na dvousedadlo přímo u posuvných dveří. Sundal jsem si bundu, pověsil ji na věšák, hodil batoh před sebe, mezi nohy, a čekal, než se vlak rozjede. Koukal jsem do telefonu, na Instragram, a už jsem jen cítil lehkou vibraci, strojvedoucí nastartoval vlak. A v tu vidím vyšší postavu periferním viděním, jak se přibližuje k “mému” dvousedadlu. Tak zvednu hlavu, stojí tam starší pán a říká: “Dobrý den, pane, mohu si přisednout?” A tak jsem přikývl a usmál se. Měl na zádech velký batoh, spíše krosnu, pomalu ji pokládal vedle mého batohu, já se nahnul, abych mu s ní pomohl, ale nestihl jsem to. Potom si sundal kabát, který mu sahal až ke kolenům. Dal si ho vedle mé bundy na věšák pod vrchní odkládací policí. A tak jsem si bundu přitáhl k sobě, aby si svůj kabát mohl pohodlně pověsit. Pak se usadil. Vlak už dávno vyjel ze stanice. Ještě chvilku jsem koukal na nové příspěvky mých kamarádů, než vjel vlak do tunelu, kde nebyl signál. Tak jsem vypl telefon a začal koukat do blba. A pán se opatrně zeptal, jestli jedu ze školy... Odvětil jsem že ano, že jezdím každý den ráno tam a odpoledne zase zpátky, tak mě chvilku obdivoval a pak se tázal: “A co studujete?” “Ekologii,” řekl jsem a pousmál jsem se. A on odpověděl: “Konečně nějaký obor, co je mi trošku bližší, vždy když s někým jedu a ptám se ho na studie, odpoví technologie nebo IT, ale v tom se já vůbec nevyznám.” Zase jsem se pousmál. A pak jsem ještě dodal, že můj obor se přesně nazývá Ekologie a ochrana životního prostředí. Jeho výraz vypadal udiveně, ale nejspíš to chápal moc dobře. Chvilku jsme si povídali o tématu ekologie a enviromentalistika. Ptal se mě co se učíme a já mu vše podrobně vykládal. Například to, že lidstvu zbývá posledních 30 let, než bude lidmi přeplněna planeta. Nebo že největší války se povedou nejspíš o vodu a tak dále. Nějak jsme se dostali až k tématu, že vlastně vláda cíleně nepřímo hubí populaci lidí. Například tím, že při očkování dostanete do těla toxické látky nebo, že letadla vypouštějí taktéž toxické látky do ovzduší. Až jsme došli k tomu, že vytáhl svůj tablet, zmáčkl postranní tlačítko, aby se tablet zapnul. A jakmile přejel prstem po displeji, vyskočilo na něj hned YouTube. A bylo to video (audio bylo trochu přemrštěné) o tom, že bůh stvořil Adama a Evu a oni začali porušovat pravidla. To samé se děje s planetou a lidmi nyní. Lidé porušují pravidla Země. Například dinosauři nejspíš taky udělali nějakou chybu, Země se naštvala a jak to s nimi dopadlo... To samé se nejspíš stane i s lidmi, pokud to necháme dojít tak daleko. O tom bylo ve zkratce to video. Poté schoval tablet a já zase začal vnímat věci okolo a všiml si lidí, jak se na mě a pána dívají s vysmívajícími se pohledy. A tak jsem se trochu divil. Ale dále jsem je nevnímal. Povídali jsme si s pánem dále o světě, já pochopil že je to profesor, který půjde brzy do důchodu a že je věřící. Cesta mi takhle utekla mnohem rychleji než obvykle. Takže už jsem se musel pobalit, oblékl jsem si bundu, rozloučil se s pánem a šel k výstupním dveřím. Pak jsem vystoupil z vlaku a začal nad tím přemýšlet. Že vlastně my se tu množíme neskutečně rychle, takže bychom občas měli myslet na přírodu a naši malou planetu, jelikož nás tu za pár let bude 12 miliard, což je maximální nosná kapacita Země. Poté začne docházet voda a nechci si ani představovat jak by to tu mohlo skončit. Co vy na to? 

K zamyšlení

K zamyšlení

(pokračování článku Smysl)

Vždyť člověk ve všem hledá i tu nejmenší chybu, kterou kdo má. Jdete po chodníku, vidíte, jak proti Vám jde skupinka lidí a u každého z nich si řeknete: "Pane bože, on má tak divné brýle", nebo "Proč nosí ten knírek, vždyť mu vůbec nesluší". Proč? To nikdo neví, ale ten člověk co šel proti Vám se na Vás taky vteřinku zaměřil a možná si řekl to samé, možná si řekl: "Ta vyžehlená košile mu sekne", možná si řekl: "Ty vlasy by si měl konečně umýt", i když si je umýváte každý den. Vidíte to, vidíte to "i když" nebo "ale"? Za vším stojí "ale" nebo "i když". To si ale řekne každý sám pro sebe... A potom se na Vás někdo hezky usměje a vy si řeknete, sakra, tak takhle by to mělo být! Ale proč ne? Vždyť ke štěstí stačí tak málo. On se na Vás usmál a zlepšilo Vám to náladu. On Vám popřál hezký zbytek dne a hned je Váš den o kus lepší. Zkuste se zamyslet, proč to taky nevyzkoušet? Stačí se jen na někoho hezky usmát, on se na Vás opětovně taky usměje a hned máte oba lepší den. A to je právě ono! Denně kolem Vás chodí stovky, tisíce možná miliony lidí a každý z nich, úplně každý jedinec, který kolem Vás prošel nebo ten, kdo seděl vedle Vás a plakal. Každý z nich má svůj "životní příběh". Každý si prošel světlými, ale i těmi horšími náročnějšími situacemi. Ale takhle na život nikdo nehledí a to je asi špatně. Teda podle mého názoru ano! Co vy, co si myslíte o životech ostatních, anonymních podivínů a lidí na které právě koukáte nebo co procházejí kolem Vás? Co vy na to?

Smysl

Smysl

Takhle na začátek bych se rád chtěl zeptat, jestli jste někdy přemýšleli o smyslu? Smyslu všeho, smyslu všeho dobrého i špatného. Já ano! A docela často, vlastně by se tomu dalo říkat i rutina. Nějaká rutina, při které přemýšlíte. Přemýšlíte tak moc, že se vaše myšlenky překřikují uvnitř vaší hlavy. A pak najednou ticho, úplně "vypnete". Nevnímáte. Neposloucháte okolí. Prostě nic. Většinou takovouto rutinu provádíme, když jsme mezi desítkami, možná stovkami ostatních cizích lidí. Například metro. Naprosto nejlepší prostředí na přemýšlení. Koukáte kolem sebe, jací podivíni sedí, či stojí okolo Vás. Koukají a pozorují vaše ranní otlačené obličeje, jakoby oni nespali a nebyli unavení. A to mi trochu vadí. Lidi, sakra, koukněte se kolem sebe, vždyť nám hoří pralesy, roztávají ledovce, miliony tun plastů hnijí v mořích, tisíce, možná miliony lidí jsou právě teď o hladu a mají žízeň. A vy, vy se jen blbě koukáte na kolemjdoucího nebo spolucestujícího, že si zrovna dnes v tom ranním spěchu vzal špatné tričko, které mu vůbec, ale vůbec neladí s jeho hnědými kalhotami? No a co?! Každý si přece může nosit co se mu jen zachce, dělat co se mu zachce, ať už to porušuje jakékoliv zákony, či co. Ale když se tak ten jedinec cítí býti šťastný. Tak ať! 

Co vy na to?